Něco pro malé rucíčky, zvědavé oči a velké otazky malých lidi.
Knížka Už jsem si zvykla je cestou, volným tokem myslí a pocitů mladého člověka. Přes povrch zuřivostí a zoufalství problesknou občas i kličky názorů a nesouhlas se světem. Možná je to poezie, možná sarkasticky esej. Pubertální přecitlivělost je tady pobraná s nádhledem a humorem. Velmi výstižné doprovázejí text autorské kresby.
Hravé leporelo do malých rucíčék. Známa dětská hláška už to bude? je jako dveře do imaginací. Co všechno mohu zvládnout za tak hrozně dlouuuhou dobu? Malý Kubik nemá žádné omezení a tak klidně oběhne i Saturn po jeho prstenu nebo použije láskomet v bojí proti uměle inteligencí. A přitom je to jenom čekaní na oběd...
O zvědavým kosovi...
Hravé leporelo do malých rucíčék. Známa dětská hláška už to bude? je jako dveře do imaginací. Co všechno mohu zvládnout za tak hrozně dlouuuhou dobu? Malý Kubik nemá žádné omezení a tak klidně oběhne i Saturn po jeho prstenu nebo použije láskomet v bojí proti uměle inteligencí. A přitom je to jenom čekaní na oběd...
Trošku drsná, trošku rošťačka ale pořád roztomilá... A little rough, a little wickedly but still cute ...
Trošku drsná, trošku rošťačka ale pořád roztomilá...